Malá vesnická škola pod kostelem. Čtyřicet pět dětí, dvě spojené třídy a jedna mateřinka hned vedle. Méně dětí znamená víc klidu, víc času na každého a pocit, že do školy patří celá vesnice.
Zapsáno: 45 dětí · dvě spojené třídy · v provozu od roku 1937
Ve třídě s patnácti žáky se paní učitelka neztrácí v přehledech docházky. Ví, kdo ráno přišel bez svačiny a kdo sedí v zadní lavici, protože vidí hůř. Ví, co koho baví, kde jsou mezery a co dítě potřebuje slyšet, aby se rozhoupalo.
Nejde o pedagogickou metodu. Je to přirozený výsledek toho, že učitel má čas. A tenhle čas u nás mají.
Spojená třída je záměrný pedagogický model, ne nouzové řešení kvůli nedostatku dětí. Smíchání ročníků přináší věci, které v homogenní třídě nastat nemohou.
Páťák, který vysvětluje prvňákovi sčítání, si látku sám upevňuje. Mladší se zase učí tak, jak se lidé učili vždy: od někoho o kousek napřed. Mezigenerační spolupráce není v učebnicích — u nás se děje každý den přirozeně.
Když je ve třídě šest ročníků najednou, nikdo se nediví, že každý pracuje jinak rychle. Dítě, které potřebuje víc času na čtení, ho dostane — a přitom nevidí, že všichni ostatní „jsou napřed“. Standardy jsou, ale tlak ze srovnávání je daleko menší.
Starší děti jsou přirozeně vzory — vědí to a chovají se tak. Prvňáci vidí, jak páťáci přistupují k úkolům a ke knihám. Zodpovědné chování se nenaučí z pravidel na zdi, ale z každodenního sledování vrstevníků o pár let starších.
Vánoční zpívání u kostela, sázení stromů s obcí, den otevřených dveří pro celé Lišákov. Malá škola bez plotu a bez anonymity je přirozeným místem setkávání. Rodiče si tu povídají přes plot, ne přes dotazníkové formuláře.
Den u nás neutíká ve spěchu. Ráno se sejdeme v kruhu a popovídáme si, co kdo zažil. Pak se učíme, hýbeme se venku, obědváme z vlastní kuchyně a odpoledne trávíme v družině nebo na kroužcích. Žádné stěhování po obrovské budově, žádné ztrácení se v zástupu.
Pomalý začátek dne. Děti, které přijdou dřív, si čtou, kreslí nebo si jen v klidu povídají, než zazvoní.
Sejdeme se všichni dohromady, řekneme si, co nás čeká, a kdo chce, podělí se o zážitek z domova.
Učení po skupinkách podle ročníku. Mezi tím přestávky venku na zahradě, ať se děti proběhnou.
Vaříme přímo ve škole z čerstvých surovin. Paní kuchařka děti zná a ví, kdo nejí houby.
Pobyt venku, výtvarka, keramika, hra na flétnu nebo sportovní kroužek v tělocvičně obce.
Každé odpoledne si děti v Lišákově čtou. Ne proto, že se to musí — ale protože mají svůj koutek, kam si chodí lehnout s knížkou, a paní učitelka čte s nimi. Sdílené čtení s hlasem, který zná každé dítě jménem, buduje vztah ke knihám jinak než čtení jako domácí úkol.
Koutek vznikl s pomocí rodičů: polštáře přišly od maminek, police sbíraly knihy celý rok. Výsledek patří dětem.
S koncem školního roku přichází naše tradiční besídka. Děti nacvičují písničky a krátké pásmo, sejdeme se u kostela. Občerstvení zajišťují rodiče, kdo chce přidat ruku k dílu, je vítán.
Číst dálDěkujeme všem rodinám i sousedům, kteří přispěli. Společně jsme nasbírali pěknou hromadu a výtěžek půjde na nové knížky do čtenářského koutku. Příští sběr plánujeme na podzim.
Číst dálJedeme celá škola dohromady, větší i menší. Dopoledne naučná stezka, odpoledne statek a hospodářská zvířata. Sraz u školy v osm, návrat na oběd.
Číst dálNejlíp školu poznáte, když k nám zajdete během běžného dne. Stavte se klidně i s dítětem, projdeme spolu třídu i zahradu a v klidu si popovídáme. Ozveme se vám ještě tentýž den.
